Příběh Mášenky

Naše Mášenka

Jednoho dne jsem se rozhodla, že si konečně koupím pejska, který se mě i manželovi opravdu líbil a to nejen vzhledově, ale i povahově a mělo to být plemeno SHIH-TZU.

Začala jsem hledat na inzerci chovatele, kteří toto plemeno nabízeli k prodeji, ale zrovna to byl zimní čas a moc toho v nabídce nebylo. Obvolávala jsem snad hodiny lidi, co nabízeli, fenka prostě nebyla. Až jeden inzerát, který jsem s kamarádkou našla. Byl sice starší, ale zkusila jsem tam zavolat. Zvedla to paní, která po telefonu byla velmi příjemná a fenku měla. Domluvila jsem se, že si pro ní ještě ten den dojedu - strašně jsem se těšila.

S kamarádkou jsme vyjely, bylo to kus za Trutnovem. Přijely jsme tam na večír, paní nás již vyhlížela. Zastavily jsme u malého domečku a ještě menší předzahrádky, kde už mě zarazilo to, že venku byla spousta pejsků různých ras - včetně SHIH-TZUNEK, které zrovna nevypadaly, že je o ně pečováno. Připomínaly spíše koule z bahna. Paní nás hned upozornila, že má venkovní odchovy. S kamarádkou jsem byla v šoku. Vešly jsme do domečku kde nás přivítalo tak 15 pejsků, někteří měli handikemp, který již potřeboval operační zákrok.

Paní byla velmi výřečná a začala nám líčit jak k pejskům přišla, byla jsem strašně zklamaná. Nikde jsem neviděla ta štěňátka, ani misky s papáním a vodou pro všechny ty pejsky. Paní nám hned nabídla kafe a odběhla kamsi do kuchyňky to připravit. Já jsem potřebovala po cestě na toaletu a paní mě nasměrovala kamsi co mělo být touto místností i s koupelnou.

Ale co mě zarazilo, že nějací pejsci byli v této místnosti, která připomínala nějaký chlívek. Místo podlahy hlína a v té hlíně rozmočené výkalama byla za plaňkama malinká štěňátka - bez vody, jídla a ani fenka u nich nebyla. Ta byla venku.

Vylezla jsem a ptala se, kde vlastně ta štěňátka jsou, která nabízela na prodej.

Paní jen řekla ,, Vy jste je neviděla ?"

Ano, byly to oni, ty malé , špinavé, smradlavé kuličky. V té koupelně to byly oni.

Paní jsem poprosila ať nám je ukáže, byla moc malá a hned se k nám tiskla. Měla jsem připravenou řeč o tom jak si tohle štěňátko nekoupím, ale nešlo to, moje dnes Mášenka si mě zkrátka vybrala. Vlezla mi do klína a tam spokojeně usnula, zřejmě cítila teplo. Když jsem jí zvedla, tak jsem zjistila, že nemá kousek ocásku. Chovatelka se mě a i kamarádce snažila namluvit, že je to v pořádku, ocásek má tak jak má mít.

Chudince natahovala ocásek tak, že jsem jednu chvíli myslela, že jí ho utrhne. Řekla jsem, že to nevadí. Zajímalo mě kdy se narodila a to mě opět paní přivedla v úžas, když začala odpočítat dny od krytí feny ani přesně nevěděla, kdy se štěňata narodila, ale ujišťovala nás, že jim je 6-7 týdnů. Řekla jsem si, že je to kráva a že když si vezmu štěně domů, tak mu bude lépe. Očkovací průkaz nebyl, s paní jsem se domluvila na ceně a jely jsme s kamarádkou domů. V autě byl hodně cítit zápach.

Štěňátko jsem si vezla domů a plánovala jsem, jak ho musím u kamarádky vykoupat, aby manžel neviděl jaké štěně jsem ve skutečnosti koupila. Zablešené, neočkované a navíc malinké, špinavé a smradlavé.

Veterinář štěně odhadl na čtyři týdny. Mě to bylo doma jasné, neumělo pořádně papat a vyžadovalo mléko. Dnes je z ní pěkná fenka a je moc hodná. Máme jí rádi ani nevadí, že není papírová. Je to mazlíček.

Dnes vím, že Mášenku jsem si koupila z lítosti a že se také najdou takoví chovatelé, kterým jde jen o peníze ze štěňátek a nevadí jim si pozvat zájemce do hrozných podmínek. Nemají kousek studu a lítosti v těle nad svými psími kamarády.

Po této zkušenosti jsem se rozhodla pro pejsky s PP z chovné stanice, protože tam si je člověk aspoň jistý, že pejsci mají péči, jakou si po právu zaslouží a většina chovatelů bere své pejsky jako členy rodiny. Alespoň já mám své pejsky jako dětičky.